Pro čtenáře sepsal Janek z redakce deníku Frumentská drbna.
Po událostech minulých dnů a týdnů baron Roderik i představitelé celého kraje pochopili vážnost situace a rozeslali posly nejen po Frumentu, ale i do dalších částí Císařství. Jejich úkolem bylo jediné: požádat o vojenskou pomoc.
Jeden z listů byl doručen dokonce až do samotného Umbilica, do císařského paláce v Medietas. To samo o sobě naznačuje, že hrozba již dávno přesáhla hranice místního neklidu.
Situaci však komplikuje doba, v níž krize propukla. V celém Císařství právě probíhají žně, zvláště pak ve Frumentu, kde se pěstuje většina císařského obilí. Pole jsou plná pracujících mužů, sýpky čekají na úrodu a většina vojsk byla po předchozích taženích rozpuštěna. Každý rozumný člověk ví, že hlad dokáže zabít více lidí než válka.
Tentokrát však proti živým nepovstal obyčejný nekromant toužící po zakázané moci. Podle zpráv z jihu se probouzí cosi mnohem staršího — nepřítel dávných věků, snad podporovaný samotným zapuzeným bohem. Hordy nemrtvých se zatím drží především na jihu Frumenta, ale mnozí se obávají, že je jen otázkou času, kdy zamoří celý kraj jako mor. A možná se dostanou ještě dál.
Žádosti o vojenskou podporu byly vyslyšeny napříč Císařstvím. Jako první dorazily oddíly lehké kavalerie z Orthu, jedoucí na svých velbloudech. Tato rychlost vyvolala mezi některými pozorovateli otázky, neboť orthské jednotky se nacházely překvapivě blízko hranic Frumenta ještě před příchodem prvních zpráv.
Vojáci Orthu však málokdy bývají tam, kde jsou, pouhou náhodou.
Dorazili dokonce dříve, než se podařilo shromáždit jednotky samotného Frumenta. Zdejší mobilizace postupovala pomalu, protože většina mužů pracovala na polích. Obilí se samo nesklidí a mrtví, na rozdíl od sedláků, nehladoví. Frumentských bojovníků se proto nakonec sešlo jen poskrovnu.
Společně s orthskými jednotkami vytvořili kolem zamořeného území obranný perimetr. Den co den zde odrážejí útoky nemrtvých, kteří se pokoušejí šířit nákazu dál do kraje.
Nedlouho poté přitáhly také oddíly z Umbilica. Po jejich boku pochodovala slavná Panenská garda z Draco Cara a rovněž jednotky z Prata Draco Sanguis vedené samotným baronem Rarohem.
Přesto každý, kdo někdy spatřil císařské vojsko v plné síle, musel pocítit určitou trpkost. Nešlo o mocnou armádu, která kdysi lámala skřetí hordy. Císařské oddíly podle odhadů sotva dosahují pětiny své obvyklé síly.
Je však třeba dodat, že dorazily neobyčejně rychle. Právě to v některých kruzích vyvolává spekulace, zda císař neměl část jednotek mobilizovanou již dříve, a to z jiných důvodů.
Hlavní tábor byl vystavěn na cestě vedoucí z nakažených oblastí směrem do nitra Frumenta. Právě zde má být soustředěna hlavní síla, která se v nejbližších dnech může střetnout s armádou mrtvých.
Mnozí však s napětím očekávali především reakci věčně neklidného Přímoří. O pohybu jeho vojsk dlouho nepřicházely žádné zprávy a někteří již tvrdili, že Přímoří opět nechá zbytek Císařství krvácet samotný.
O to větší bylo překvapení, když se včera ráno před císařským ležením objevily přímořské praporce vedené samotným sirem Tristanem. Jeho choť, lady Cornelie Galanthea, měla za pomoci teninských mágů zajistit teleportaci předvoje přímořských sil přímo k bojišti.
Tento čin byl mnohými přijat s úlevou, zároveň však vyvolal i značný neklid mezi šlechtou, kněžstvem i prostým lidem. Součástí přímořského předvoje totiž byli také Paladini Světla. A právě jejich přítomnost otevírá otázku, na niž zatím nikdo nezná jistou odpověď: jedná se snad o Osvícené?
O pánovi z Palu zatím nejsou k dispozici žádné ověřené zprávy. Kdo však zná historii, dobře ví, že na hranicích s Frumentem obvykle drží jednotky připravené k zásahu. Otázkou zůstává, k čemu je tentokrát využije.
Mezitím se k armádám jednotlivých pánů přidávají dobrodruzi, žoldnéři, lovci relikvií i poutníci ze všech koutů světa. Někteří přicházejí pro slávu, jiní pro bohatství. Další možná jen proto, že věří, že proti mrtvým se musí postavit každý, kdo ještě dýchá.
A někteří si nejspíš přejí pouze přežít dost dlouho na to, aby mohli vypít další korbel piva.
Budiž jim staří bohové i Světlo milostivé.
Neboť mrtví žádné milosrdenství neznají.